thumbnail
Možná čtete moje blogy a možná se i občas ptáte, jakto, že jsem schopen už 4.5 roku se snažit vytvořit hru, aniž by mě za to někdo platil? Jakto, že dokážu tři měsíce vytvářet dvou minutový Youtube video?
V roce 2007 se mi otevřel nový svět, když jsem viděl, že už nemusím dál jenom kreslit komiksy, ale že mám tu možnost vytvořit něco mnohem živějšího a komplexnějšího. Když jsem poprvé uviděl, že můžu tvořit animovaný videa. Od té chvíle jsem věděl, co chci dělat.

Pro mě je v životě klíčovou věcí svoboda, všechno, co dělám se tak točí kolem ní. A tvořit umění je pro mě svoboda. Ta možnost tvořit cokoliv jen chcete bez jakýchkoliv omezení nebo limitů. V umění nejsou pravidla, žádný předem daný postupy, prostě jen svobodně tvoříte. Budu upřímný, zkusil jsem několik prací, ale nikdy to pro mě nefungovalo. Vždycky šla moje psychika do háje. Já tuhle svojí svobodu potřebuji.

Nejdřív jsem se věnoval animacím na youtube, doufal jsem, že bych se tím možná mohl jednou i živit. Možná... někde, ale na Youtube animace tenhle potenciál nemá. V létě 2014, co jsem maturoval jsme se s Patrikem spontánně rozhodli, že si uděláme vlastní videohru a tím se nám otevřel úplně nový svět. Nejen, že videohra nabízí ještě víc možností, jak se kreativně vyjádřit, než videa, ale nabízí i možnost nějaké budoucnosti, možnost se tím i živit.

A tak pokračuji pořád dál i přesto, že to trvá dlouho, i přesto, že to teď nevydělává peníze, ale věřím, že jednou se do toho bodu dostanu. Do té doby občas někde vydělám nějaké peníze a potom se snažím optimalizovat svoje výdaje a vyžít s nimi co nejdéle.

Pravdou ovšem je, že ač je to cesta svobodná, zatím je to i cesta dost osamělá. Nesetká se s lidmi ve škole, nesetkáte se s lidmi v práci, nemáte moc peníze někam vycestovat. Postupně trochu ztratíte kontakt s okolním světem. Já jsem úzkostný člověk a je pro těžký navazovat nový vztahy. Některý dny se cítím osaměle, úplně pohlcen. Někdy kvůli tomu nemám ani chuť do tvorby. A tak to, že dělám hru a že jsem tak vytrvalý není jen moje radost z tvoření her, je to moje osobnost. A asi kdybych neměl tyhle problémy, tak bych to ani nedělal a žádná hra by nevznikala. Možná to teď není nejšťastnější život, ale dává mi zase možnost vytvořit něco unikátního.

Ale hru můžu dokončit a může mít úspěch a můžu začít tvořit další hru a tentokrát už ve větším týmu. A když se mi někdy podaří prorazit tu zeď osamělosti, když se mi někdy s někým podaří navázat nějakou blízkost, tak věřím, že může do sebe nakonec všechno zapadnout.

Scénář - Finální kapitola

Aktuálně už pracuji na čtvrté a finální kapitole, už jsem napsal několik stránek. Po třetí kapitole, po komediálním peaku teď přichází mnohem vážnější část a tak je psaní zase trochu jiný. Cítím, že se blíží. Cítím, že scénář snad brzy dokončím a že se posunu zase dál a to mě motivuje. Ale nemusíte se bát i čtvrtá kapitola bude mít pár experimentálních chvil. Odhaduji, že bude tak dvojnásobně dlouhá, jako předchozí kapitoly, mohl bych se tak dostat až k 50 stránkám. Postupně budu informovat, zatím jsem jen na začátku. A do té doby, díky za přečtení a zase příště.