thumbnail
Tak je to přes 5 týdnů, co jsem začal psát druhou kapitolu. Trvalo mi to zhruba stejně dlouho jako napsat tu první. A jak tvorba na druhé kapitole probíhala? Nejprve zase uvedu nějaká data. Druhá kapitola má 29 stran, zatímco druhá kapitola v původní hře "Jakže se jmenuješ?" měla stran 42. (První kapitola měla 23 stran, zatímco původní první kapitola 31 stran) a tak zkracování se stále daří a pokračuje. Obsah je sice dost rozdílný, ale pointou je udělat hru kratší než původně a zkrátit tak dobu vývoje. Celá druhá kapitola se odehrává jen na 6 obrazovkách. Během jejího psaní jsem odstranil ještě i jeden puzzle, a tak kapitolu ještě o něco zkrátil. Byl to puzzle založený na velkém počtů itemů a tak se mi znovu podařilo udělat celou kapitolu jen s minimálním počtem itemů a vést směr puzzlů spíš trochu jinam.

V průběhu psaní scénáře jsem se taky na chvíli vrátil do Unity a začal jsem experimentovat s novým inventářem. rozhodl jsem se, že ve hře nechci tradiční obdélníkový inventář, ale zkusím něco trochu jiného, především teda po vizuální stránce. Chtěl jsem si hlavně Unity připomenout, protože jsem na něj přešel, chvíli se v něm učil a pak se k němu zase dlouho nedostal. A tak se teď i budu vývoji v Unity věnovat zase trochu víc na střídačku s psaním třetí kapitoly. Pořád nechci vyvíjet obsah samotný, ale věci okolo. Jako byl právě inventář.

Pocity z druhé kapitoly

Jinak jsem s výsledkem spokojený, líbí se mi jakou formu druhá kapitola nabrala. Chci aby to byl prožitek, aby to mělo atmosféru a měl by tam být i nějaký ten vtip na hraně a myslím, že se to tady docela povedlo. No a tak moje cesta pokračuje dál, pořád mě čekají další dvě kapitoly. Dám si chvilku volno a můžu psát dál. Další kapitola bude mít dokonce jen 5 obrazovek a tak bych jí mohl dokončit do konce roku, pokračovat tak v podobném tempu. No ale těžko říct, nechci na to spěchat, chci si užít tu tvůrčí svobodu a tu hravost, kterou mám, když na mě nic netlačí.

Říkám si, že bych měl oslavovat, když dokončím další kapitolu, když pokořím další milník. A i když to asi nebude formou velké párty a potoky alkoholu, tak je dobrý se občas zastavit a ocenit se. Připomenout si, že se vývoj pořád posouvá dál a že jsem zase odvedl kus práce.