Minulý týden jsem viděl video, kde ukazovali mistra v žonglování. Tenhle týpek dokázal žonglovat s více míčky najednou a šlo mu to tak lehce, jakoby se ani nesnažil. Byl to mistr! Krásná podívaná. Až najednou mu jeden míček spadl. Pak druhej a pak všechny.
Napadlo mně, není to takhle i v životě?
Snažíme se balancovat s míčky (zdraví, práce, peníze, vztahy) a jakmile spadne jeden, všechno se sesype. Můžete mít skvělou práci, ale bez zdraví to nepůjde. Nebo, co když máte obojí, ale jste sám? Pokud vám chybí jediná složka, tak to prostě v životě není ono.
Dokonalý život by teda měl vypadat nějak takhle:
Žonglování se všemi složkami života s klidným výrazem na tváři.
Můj život ale zatím vypadá asi takhle:
Otázka je tedy: Jak se dostat do stavu rovnováhy?
Poslední měsíce jsem to zkusil jako každý, kdo se učí něco nového. Začít zlehka a tak jsem si řekl, že se zaměřím jenom na jednu oblast. Budu žonglovat s jedním míčkem. Odešel jsem ze školy a rozhodl se full time věnovat animaci. Plán byl takovej, že pokud se budu věnovat jenom práci, přijdou z toho i peníze a když budou peníze, můžu jít s kamarády kamkoliv. Když budu chodit ven, po čase si najdu i lásku a když budu spokojený, tak by to mělo vést i ke zdraví. Takže vypracovat si mistrovství v práci spustí řetězovou reakci k šťastnému a vyrovnanému životu.
Udělal jsem chybu
Po třech měsících házeni si s jedním míčkem (prací) kdy jsem totálně nechodil ven, nestaral se o sebe a všechen svůj čas věnoval jenom práci jsem se ale cítil hrozně. Skončil jsem jako asociál a ještě ke všemu jsem vypadal jako jeskynní muž s míčkem.
Takže taktika jednoho míčku nevychází a tak mi nezbývá nic jiného, než se vrátit ke starému žonglování se všemi míčky, ale místo zaměření se na žonglování, bych se měl zaměřit na sebe.
Jak jsem na začátku říkal o tom mistrovi v žonglování, tak to čeho jsem si měl všimnout nebylo, že dokázal žonglovat s tolika míčky, byl to jeho postoj, pokud mu míčky upadly. Jednoduše s klidem je zvedl a pokračoval v žonglování dál.
Jaké je řešení?
Bohužel žádné ideální řešení neznám. Jediný, co mi zbývá je zkusit jiný způsob. Místo taktiky jednoho míčku, se chci v dalších měsících zaměřit na sebe. Na svůj postoj, když něco nevychází podle plánu. Chci zachovat pokoj a vědět, že je jedno jak těžká je momentální situace, všechno bude jednou v pohodě. A kdo ví, třeba se mi jednoho dne toho stavu podaří i dosáhnout a aspoň na malý moment bude v mém životě všechno, jak má být. Asi to nevydrží věčně, ale o to v životě jde. Neustále se zlepšovat a posouvat dál a když přijdu na to, jak to v životě chodí, pak vám ten recept určitě poskytnu. Do té doby budete muset žonglovat se mnou.
Spokojit se s obyčejným životem a nebo se vydat na cestu za svým snem? Možná jste už slyšeli něco jako, když do toho dáte všechno a nikdy se nevzdáte, tak dokážete cokoliv. Ale pravdou je, že úspěch se nedá nikdy zaručit a i když uděláte všechno, tak stejně můžete neuspět. Stojí to ale za ten risk?
Moje cesta za snem začala už před deseti lety, když jsem se poprvé ponořil do světa umění. Tehdy jsem vytvořil svoje první animované video a hned jsem se v tom našel. Tohle bylo přesně to, co chci dělat. Psát příběhy, vymýšlet vtipy, sdílet nějaké emoce. Zkrátka něco tvořit a živit se tím, co miluji a co je moje vášeň. Živit se tím, co bych jinak dělal ve svém volném čase potom, co bych se vrátil domu z práce, která mě nenaplňuje. Pro mě je to konkrétně svět umění, ale jinak je to to asi sen, který má většina z nás. Uběhlo deset let a jak to dopadlo?
Je to cesta osamělá
Co jsem nevěděl je to, že to bude cesta tak dlouhá, náročná a osamělá. Dokončil jsem školu a zůstal doma a pracoval na svém snu. Lidi kolem mě jsou zaneprázdněný studiem další školy, novou prací nebo zakládají rodiny a než jsem se nadál zůstal jsem sám. V momentě, kdy nemáte žádné místo, kde poznávat nové lidi, tak je těžké se s někým seznámit. Ale tak co... prostě se teď zaměřím na ostatní věci. Trávit čas sám mi nedělá problém.
První krok
Takže jak toho dosáhnu? Nebo přesněji dosáhneme, protože na to nejsem sám, ale společně s Patrikem jsme tým a snažíme se toho cíle dosáhnout společně. Nejdříve jsme věnovali společně s Patrikem všechno naše úsilí do našeho Youtube kanálu, kde v současné chvíli máme přes 70 tisíc odběratelů a sledovanost taky není špatná. Ovšem se ukázalo, že Youtube je pro nás slepá ulička. Pokud totiž chcete být finančně úspěšný na Youtube, musíte vydávat videa často, protože kvantita je klíčovým prvkem. Potřebujete v součtu co největší měsíční počet shlédnutí a máte pouze dvě možnosti jak toho dosáhnout. Mít opravdu velkou sledovanost a nebo vydávat videa často. Záleží jaké máte CPM ( cena za tisíc zobrazení ) my se pohybovali kolem 10 korun, potom byste v teorii potřebovali jeden milion zhlédnutí abyste získali 10 tisíc korun. Ovšem 70% procent diváků používá AdBlock. Budete potřebovat se měsíčně dostat nad pět milionů zhlédnutí a i se vám to může podařit pokud vydáváte videa několikrát týdně nebo nejlépe každý den, ale to s animací a s tím jaký obsah chceme tvořit není možné.
Je na čase zkusit něco jiného
Youtube nás tam nedostane, takže je na čase posunout se někam dál. V roce 2014 jsme se spontánně rozhodli začít vyvíjet vlastní počítačovou hru a to bez jakýchkoliv zkušeností s vývojem her. Otevřelo nám to nové možnosti a naší kreativitu jsme mohli rozvíjet ještě bohatěji než v klasických videích. Naučili jsme se spoustu nových věcí a hlavně jsme se posunuli někam dál, protože jsme byli motivování vytvořit co nejlepší hru. Musíme se zlepšit, ty animace a ilustrace musí vypadat lépe, ta animace musí být více propracovaná. Takhle jsme přemýšleli a postupně to na nás začal být docela velký nátlak. Zároveň s námi byla ta neustálá nejistota, jestli hra bude ve finále mít vlastně nějaký úspěch.
Když vám nakonec dojdou síly
Jsme zavřený doma a od rána do večera pracujeme na svém snu. Vidíme ale, že se stále neblíží. Náš odhad na dokončení se znovu o rok posunul a to posílí naše obavy z úspěchu a tak přitvrdíme. Ty kresby musí být lepší, musíme pracovat rychleji, musíme se zlepšit. A nám začaly docházet síly. Mě začala pohlcovat osamělost a izolace a nakonec jsem se dostal do fáze, kdy se při obědě poliji polívkou, ale nemám motivaci se převlíknout a tak pracuji dál s nudlemi na hrudi. A pak konečně přijde ten moment, kdy se po 3.5 roku práce dozvíme, že naše hra vlastně koncepčně nefunguje a za moc v současném stavu nestojí a je potřeba jí zásadně předělat. Zatímco nás Youtube kanál pomalu upadá do zapomnění, protože jsme se mu poslední roky nevěnovali. A protože mám úzkostnou poruchu a protože se celou tu dobu krmila stresem a osamělostí, tak jsem se nakonec kompletně psychicky složil.
A tak je čas na změnu
Tak co dál? Takhle to asi dál nejde. Přijde ten úspěch někdy? Možná je na čase to vzdát. Stojí to za ten risk? Pokud ovšem náš sen nestojí za risk, tak pak potom co ano?
A co když jste jako já a nevěříte ve smysl života, věříte v to, že jediné na čem záleží je být šťastný? Já jsem zkoušel klasické práce, ale nefungovalo to. Vypadá to, že mě naplňuje jen umění. Věřím tomu, že je cesta za snem je pro mě ta správná cesta, ale je potřeba na sebe nebýt tak přísný a nemít tak vysoké nároky. Je důležitý taky o úspěchu začít smýšlet trochu jinak. Co přesně je to, co chci, co vidím v té své představě a co teď nemám? Jsou to tři roky, co jsem dokončil školu a pravdou je, že se můžu skutečně věnovat umění i když je to finančně náročný. Možná máme Youtube kanál, který negeneruje peníze, ale máme spoustu pozitivní odezvy od našich diváků. A stačí se každý rok podívat zpětně na naší tvorbu před rok a pokaždé tam vidíme nějaký ten posun. U naší hry možná není žádná záruka úspěchu, ale z té větší části ten vývoj byla opravdová zábava. Je důležitý neupadnout do kompletní izolace a mít ve svém životě i něco jiného, něco z čeho můžete čerpat energii. Věnovat se na plno svému snu je skvělý, ale nemůžete mu oddat úplně všechno.
Takže co dál? My budeme v naší cestě za snem pokračovat, ale už na to nechceme být sami. Našli jsme si nové partnery pro naší hru, kteří nám pomůžou a my se tak budeme moct dostat zase do té fáze, kdy vývoj byl skutečná zábava. A taky se začneme věnovat i dalšími věcmi. Já se třeba chci naučit hrát na kytaru za 30 dní a pak o tom napsat článek.
Požádejte si o kontaktní informace na lidi krátce poté, co je poznáte.
Občas můžete potkat někoho zajímavého, ale nejste si jisti, zda se znovu uvidíte. Požádejte je kontakt na Facebook, telefonní číslo nebo email, bude pak mnohem jednodušší se s nimi spojit, pokud je budete chtít oslovit.
Vymyslete si nějaký plán a pozvěte vaší kandidátku na něco konkrétního. Nedávejte jí příliš mnoho možností a ani jí nedávejte příliš otevřené pozvání. Ženy mají rády sebevědomí, nijak to neokecávejte a prostě jí pozvěte ven. To zní snadně, že? Ale sám vím, že to není úplně jednoduché, vlastně to může být i dost stresující.
Můžete se setkat se strachem z odmítnutí, ovšem na odmítnutí není nic špatného. Je potřeba si odmítnutí přestat brát osobně, přestat to brát jako útok na vaší osobnost. Nikomu se nelíbí všichni, každý od života očekává něco jiného a někdo je možná jen v životní fázi, kde nemá zrovna zájem o jakýkoliv vztah.
Jste na rande, dostali jste se přes první překážku. Tak co dál? Podle mě zde neexistují žádné skutečné pravidla, ale je tu pár věci, které je dobré si pamatovat.
Je dobrý být v pohodě, ale pokud tam není kus zvláštnosti, tak to není ono. Budete jen jako všichni ostatní. Buďte sami sebou a neskrývejte svoje zvláštnosti.
Buďte pozorní a ptejte se na otázky
Nemluvte jen o sobě, nedělejte z toho one man show. Buďte k dívce pozorní, naslouchejte jí a ptejte se na relevantní otázky k tomu o čem mluví. Možná tak zjistíte, že některé zdánlivě nezajímavé věci mohou být taky zajímavé.
Ženy nemají moc rády líné muže, je tu ovšem nějaká hranice, naopak jako workoholik taky nebudete atraktivní, ale nebojte se sdílet vaší vášeň a pokud jste motivovaný a snažíte se dosáhnout nějakých cílů nebojte se o to podělit.
Flirtování rozděluje mezi přátelstvím a romantickým zájmem. Ukažte že máte s kandidátkou zájem o něco víc, než jen přátelství. Delší oční kontakt nebo úsměv funguje dobře, ale zase opět všeho s mírou.
Ukažte, že se neberete příliš vážně. Ženy mají rády muže, kteří je dokážou rozesmát, ale dejte si pozor nebo se dostanete do protipólu. Já mám občas pocit, že mě lidi nedokážou brát vážně, protože jen dělám pořád srandu. Cítím se jen jako vtip a ještě ke všemu nechutnej vtip, protože můj humor je většinou sprostej a nechutnej. On funguje, lidi se smějou, ale neřekl bych že z toho mají ženy Niagary.
V klasických videích pokračujeme normálně dál a tyto videa by neměly mít vliv na jejich tvorbu. Přes léto snad vyjde další díl 10 DAYS. Momentálně se soustředíme hlavně na na tuhle sérii, protože bychom jí vážně rádi taky někdy dokončili :D Nápadů ale máme spousta a štve nás, že ty videa všechny nestíháme.